Každý z nás čas od času doma narazí na činnosti, které jednoduše sám nezvládne, ať už jde o fyzicky náročnější práce, nebo o aktivity vyžadující určitou míru odbornosti. V takových situacích se hodí služby takzvaného hodinového manžela. Budeme je moci využívat i v budoucnu?
Před nedávnem jsme se mohli ze zpravodajství dozvědět, že fungování hodinových manželů je v ohrožení. Ostatní řemeslníci často volají po zpřísnění pravidel pro hodinové manžely, jelikož se obávají, že jim berou práci. Pokud by se takové omezení práce hodinových manželů podařilo prosadit, těžko budeme shánět někoho, kdo nám zapojí novou myčku, přimontuje na zeď poličku nebo třeba přemaluje strop poškozený vodou od sousedů nad námi. Takové drobné zakázky přitom většinou specializovaní řemeslníci často odmítají.
Je hodinový manžel hrozbou pro řemeslníky?
Klasičtí řemeslníci jako malíři, zedníci nebo podlaháři mají obavy z toho, že jim hodinoví manželé budou přebírat lukrativní zakázky. Osobně se domnívám, že řemeslníci a hodinoví manželé mají odlišné cílové skupiny. Na rekonstrukci topení si pozvu specializovaného topenáře, který ale nejspíš neprojeví přílišnou ochotu okamžitě řešit jeden protékající radiátor.
Dobře si vzpomínám, jak jsme před lety potřebovali v bytě zapojit myčku k přívodu vody do dřezu a odpadu. Bylo to krátce poté, co jsem se do bytu přestěhoval z kolejí, a v té době jsem neměl žádné nářadí ani zkušenosti. Dnes bych se nad takovým problémem pousmál a nejspíš bych ho vyřešil během pár chvil.
Tehdy jsem se ale rozhodl přenechat tuto „lukrativní zakázku“ odborníkovi. Bylo to v době, kdy o hodinových manželech neměl nikdo ani tušení. Na internetu jsem našel několik instalatérů z okolí a začal je obvolávat. Někdo řekl na rovinu, že se mu to nevyplatí, jiný naznačoval, že to nebude jen tak hned, protože má jiné, větší zakázky.
Trpělivost růže přináší, a tak se nakonec povedlo sehnat jednoho instalatéra, který souhlasil, že koncem týdne dorazí. Jak řekl, tak se stalo a za pár dní jsme konečně myčku zprovoznili. Problém nastal, když po dokončení programu vyskočila na displeji chyba. Dlouho jsem hledal v manuálu a na internetu, než jsem kdesi v diskusním fóru narazil na informaci o záslepce v odpadní hadici (nebo napojení sifonu, teď si již přesně nevzpomínám), kterou je nutné před instalací odstranit. Instalatér tuto informaci očividně neměl.
Pokud bychom zašli do důsledku, hodinoví manželé vykonávají již nyní kombinaci řemeslných činností, z nichž každou by měli mít podloženu dokladem o příslušném vzdělání (výuční list, maturitní zkouška, rekvalifikace atd.), takže by teoreticky mohli být ohroženi již nyní, pokud by někdo začal tuto skutečnost zkoumat a důsledně vyžadovat splnění povinností, jakkoli by to bylo absurdní.
Existuje řešení současné situace?
Jak to možná dopadne? Řešením by byla situace, kdy se sdruží více hodinových manželů různých profesí a budou si navzájem ručit jako odpovědné osoby za činnost, na kterou mají oprávnění. Situace se tím ale zkomplikuje a ve výsledku se pravděpodobně promítne ve vyšší ceně.
Jsem toho názoru, že pokud hodinoví manželé odvádějí kvalitní práci ke spokojenosti zákazníků a řádně platí daně a veškeré odvody, nemělo by se jim v tom bránit.
Někdo může argumentovat bezpečností a ručením za případné škody na zdraví a majetku, ale je dobré si uvědomit, že i hodinoví manželé jako jako živnostníci ručí za případné škody a pohledávky z nich celým svým majetkem, takže je i z toho důvodu v jejich zájmu, aby odváděli co nejkvalitnější práci. Jistě existují profese, kde může jít o život (elektrikáři, instalace plynových spotřebičů apod.), ale dá se také předpokládat, že hodinoví manželé mají dostatek soudnosti a takovým řemeslníkům do práce „fušovat nebudou“.
A co dodat na závěr? Žijeme v revoluční době sociálních sítí a sdílených ekonomik, v době Uberu a Airbnb, a nikdo by nám neměl brát svobodu volby v tom, čí služby budeme využívat, včetně všech možných předností i rizik, které nám naše rozhodnutí přinese. Budoucí novely živnostenského zákona by se tedy měla ubírat zcela opačným, liberálnějším směrem.
Autor: Martin Staviař (lektor a autor článků); rok 2016